Manjaro Linux v kanceláři tvůrce webů. Jde to v pohodě

V roce 2009 jsem si pořídil nový počítač s dnes poněkud směšnými parametry (vedle nabušeného iMacu 5k, na kterém píšu tento článek). Ale tehdy jsem na něm chtěl provozovat různé virtuální stroje s Hyper-V. Myslím, že před jedenácti lety to nebyla nejhorší konfigurace:

• 8 GB RAM 800 MHz, AMD Phenom II X4 940 Black Edition, Gigabyte GA-MA790GP-DS4H
• Terabajtový Samsung SpinPoint F1 3.5" 1TB HD103UJ jsem časem nahradil za 240GB SSD

Původně tam tedy běhaly Windows. Postupně jsem je nějak vytěsnil, pořídil si kancelář a počítač tam z bytu přestěhoval. Systém od Microsoftu mně při prezentacích začal vadit čím dál více svými otravnými požadavky na aktualizace, stejně jako zdržováním při vypínání.

Disk jsem tedy naformátoval a jako operační systém jsem v kanceláři používal několik let Ubuntu. Ano, bylo to lepší než Windows. Počítač běhal spolehlivě, ničím neobtěžoval. Po nějaké aktualizaci bohužel začal považovat za primární displej připojený projektor, což způsobovalo problém s přihlašovací obrazovkou. Jedna z posledních aktualizací před rokem však celý stroj zcela zpomalila a já začal uvažovat o upgrade. Ostatně, tedy deset let starý stroj by si to již zasloužil.

Ale protože nerad věci vyhazuji, když fungují, popřemýšlel jsem nad alternativou. Taková tedy byla moje cesta k Manjaro Linuxu.

Manjaro místo Ubuntu, XFCE místo Gnome

Nejsem si úplně jistý, jestli je distribuce Manjaro Linux určená přímo pro slabší počítače, ale někde jsem to před rokem četl a dal jí tedy šanci. Je totiž k mání v několika variantách, v čele s prostředím XFCE, které by mělo být méně náročné na výkon počítače, než je Gnome v Ubuntu.

Navíc je Manjaro založené na Arch Linuxu, který mě zaujal už před pár lety při pokusech s Raspberry Pi. Nebylo tedy co řešit. V časovém okně mezi různými školeními, ke kterým kancelář používám především, jsem tedy dosavadní operační systém zlikvidoval a nahodil nový.

Prostředí a přívětivost Manjaro

Instalace je hračkou, je zbytečné ji asi nějak detailně popisovat. Manjaro běhá v češtině, není problém s klávesnicí a pro běžné používání je to plnohodnotný operační systém. Design uživatelského prostředí je velmi subjektivní věci, ale líbí se mi tu o něco více než v Ubuntu.

Navíc tu mám takový nějaký lepší pocit z interakce myši u oken a tlačítek pro jejich zavírání. Nedovedu to přesně popsat.

Jako výchozí webový prohlížeč je připraven můj oblíbený Firefox, na který už roky nedám dopustit. Lišta s otevřenými programy je klasicky dole, stejně jako tlačítko „Start“ pro zobrazení nabídky. Tedy ne, že by se to ani v jednom ze systémů nedalo přesunout…

Hrozně se mi líbí různé drobnosti, které zpříjemňují použití počítače. Příklad za všechny. Mou slabostí jsou baterky v čemkoli. Věčně vybité. Manjaro je první Linux, kde vidím, jak je na tom moje klávesnice s myší. Drobnost, která potěší.

Softwarové vybavení pro práci webaře

Jako hlavní stroj mám doma už roky zařízení od Apple. Notebooky a v posledních letech iMac. Užívám si práci s příkazovým řádkem, ty hromady nástrojů a skriptů, které si člověk stáhne nebo napíše, výrazně pomáhají efektivitě práce.

A příkazový řádek samozřejmě používám velice často i na Linuxu. Pro spojení se vzdáleným serverem, s virtuály, při ladění Drupalu i lokálním vývoji aplikací se Symfony.

Jen s ním bych si ovšem nevystačil. Manjaro Linux má grafického správce balíčků Pamac Manager, kde najdete řadu běžných nástrojů pro kancelářskou práci (webové prohlížeče, LibreOffice – byť mám raději MS Office, přehrávače médií atd.), ale i některé vývojové nástroje.

Doma střídám PhpStorm a Visual Studio Code, tady v kanceláři si vystačím s Visual Studiem, které jsem bez problémů nainstaloval přes správce aplikací a doplnil svými oblíbenými pluginy.

Silnou stránkou Manjaro je v tomto směru Arch User Repository. Jedná se o balíčky, které jsou připraveny pro Arch Linux uživatelskou komunitou. A samozřejmě běhají i v Manjaro. Díky tomu jsem si rozběhal SEO nástroj Screaming Frog SEO Spider, který rád ukazuju na školeních.

Pro správu souborů používám kombinace vestavěného nástroje a Midnight Commanderu v příkazovém řádku. Nějak jsem si na ty dva panely od devadesátých let vznikl a pořád potřebuji mít po ruce nějakou jejich obdobu.

Chybí mi Photoshop? Grafiku na linuxovém stroji v kanceláři neupravuju a co se týče podkladů pro tvorbu webů, na to používám online řešení. Avocode si poradí jak se soubory z Photoshopu, tak s řadou dalších formátů.

A to je vlastně vše, co v kanceláři potřebuji. Jistě, určitě jste pochopili, že počítač s Linuxem v kanceláři, kde nejsem osm hodin denně, není můj primární počítač. Ale práci na něm udělám. Dnes jsem vše na Linuxu dosti usnadněné tím, že je řada věcí online. Vlastně máme i online Photoshop.

Žádné obtěžování aktualizacemi

A jak je to s aktualizacemi, kvůli kterým jsem se kdysi zbavil Windows? Manjaro je nabízí, nenutí. Zmiňuje to i ve výhodách na svém webu.

V Ubuntu jsem měl problém najít vždy jednou za měsíc ten správný nástroj pro jejich spuštění. Byly tam dva s podobným názvem, jeden aktualizoval balíčky, druhý sloužil myslím jen pro jejich správu.

V Manjaro údržba systému znamená spuštění jedné aplikace, která vše zařídí. Navíc aktualizace, včetně systémových, netrvají dlouho. Nejdelší trvala pár desítek minut, obvykle ale v minutách. Když totéž udělám na notebooku s Windows, který si přeci jen pro všechny případy držím, trvá to půl dne.

Obecně mi Manjaro Linux přijde mnohem odladěnější pro tento starý počítač, než bylo Ubuntu. Máte-li také nějaký starý stroj, dejte mu ještě šanci.