Když do webu kecají staré struktury…

Poslední dobou se setkávám s firmami, kde pracovníci rozhodující o webových stránkách ustrnuli v době před patnácti, dvaceti lety. A skoro bych řekl, že své firmě škodí. Dovoluji si podělit se o několik historek z těchto setkání či internetových komunikací.

Reklama

Samozřejmě nemám ambice hodnotit, na kolik je určitá zkostnatělost těchto lidí pohodlností a na kolik jakousi jejich výstředností, kterou nazývají konzervativností. Být totiž konzervativní je trošku něco jiného než ustrnout v čase. A pak tu samozřejmě máme situace, kdy pokroku brání záměrně proto, že by se mohla odhalit jejich neschopnost držet krok s aktuálními trendy v IT. A jejich nadřízení to zatím baští.

Sám sebe považuji také za mírně konzervativního. Nelíbí se mi současné trendy minimalizace textu na stránce ve prospěch marketingových a v drtivé většině bezobsažných výkřiků stvořených copywritery. Nemám problém číst a rozumět textu delšímu jako tři řádky. Nelíbí se mi přehršel animací na webu, kterou trpí zejména stránky postavené na šablonách pro WordPress. Přijde mi to jako hejblátka z konce devadesátých let, kdy weby bez GIFů byly totálně out.

Ovšem stejně tak nechápu, jak je možné, když úspěšná firma nebo instituce (a také ty fungující z peněz daňových poplatníků) má web nejen vypadající jako z internetového pravěku, ale především z větší či menší části nefunkční. A zodpovědní pracovníci to obhajují nesmyslnými tvrzeními. Místo toho, abych si ukroutil hlavu, rozhodl jsem se z toho vypsat.

„Moderní weby se mi hnusí“

Je smutné, že školní weby jsou v drtivé většině případů v provozu tak nějak náhodou. Je mi to úplně jasné. Děti či rodiče by rádi web, škola na to nemá peníze, místní informatik tedy nakliká webové stránky v nějakém udělátku, v lepším případě sáhne po alespoň pěkné šabloně pro WordPress nebo jiný redakční systém.

Web pak ustrne na pár let, aktualizován je obvykle jednou během školního roku. Výjimky samozřejmě existují. A to bohužel i směrem k horšímu. Velmi se mi líbí snahy pár učitelů, kteří mi občas napíšou, že si koupili moji knihu o Drupalu, dělají podle ní školní web a potřebují drobnou radu. Velmi tomu fandím. Už proto, že to obvykle dělají ve svém volnu.

Ale nejde mi na rozum, proč některé školy, které se prezentují jako špička v daném městě či přímo v republice, mají web vypadající jako z minulého století. Tedy ne pouze „jako“. Ten, který mám na mysli, totiž svůj vzhled prakticky nezměnil od roku 1999, jak mi ukazuje archive.org.

Do školy jsem napsal a nabídl bezplatnou pomoc s tím, že je škoda, když web špičkového zařízení vypadá takto bídně. A nejenom vypadá. Nefunguje na velkém/malém displeji, o mobilních zařízeních nemluvě. Obsahuje přes tři tisíce nefunkčních odkazů. Prakticky nepoužívá CSS, kromě navigačního sloupce, takže podle toho to vypadá.

Chápu, předělat něco podobného ze samostatných stránek v PSPadu do nějakého rozumného systému, bude oříšek. Ale odpověď pana ředitele ze školy mě překvapila: změnu webu sice zvažují, ale moderní weby se mu hnusí a nechápe, co je na tom jejich vlastně zastaralého. Po uvedení pár konkrétních příkladů se již neozval. Zněl dosti uraženecky. Škoda, opravdu si myslím, že by potřebovali poradit. A zřejmě by jim to některý ze studentů zvládl zpracovat lépe než jejich informatik.

„Já osobně nesnáším, když se mi web na mobilu přizpůsobuje“

Jestliže předchozí zkostnatělost by šla ještě omluvit nedostatkem financí na nový web, další názor z jedné krajem řízené společnosti mi vyrazil dech. Když jsme se bavili se zástupcem pro komunikaci s veřejností, že by v rámci úprav webu, které poptávají, bylo dobré zvládnout jeho přizpůsobení pro telefony, dostalo se mi zajímavé odpovědi.

Pán mi jmenoval pár responzivních webů s tím, že opravdu nesnáší, když se web na telefonu přeskládá do jiného layoutu, než má v počítači. Prý tak nemůže najít to, nač je zvyklý. Proto je tedy zásadně proti tomu, aby jejich web byl responzivní. Každý prý má dva prsty, aby si mohl web donedávna tvořený třemi framy, nazoomovat. Jediné, nač by se nechal přesvědčit, by byla responze titulky.

Zvláštní názor. Chápu, že někdo raději desktopovou verzi, zvlášť, když má místo telefonu phablet. Ale nutit tento antitrend lidem v kraji, kteří služby dané společnosti využívají? A potřebné informace tak v telefonu musejí shánět všude jinde na neoficiálních webech? Nevěděl jsem, co na to říci.

„Víte, my jsme tak známí, že nějaké SEO nás nezajímá“

V mírně obměněných podobách slýchávám tento názor od různých firem. Nikdy přitom neargumentují tím, že by na to neměli rozpočet. (Slevy za web „bez zapnutého SEO“ chtějí spíše jednotlivci.) Argumenty, proč SEO neřešit (resp. je jim to úplně šumák) bývají obvykle následující:

-       vlastně nechceme být na internetu moc vidět

-       SEO děláme papírové, odkaz na web máme na vizitce

-       jsme tak známá firma, že po zadání názvu vždycky vyjedeme první

Inu, proti gustu… Otázka, proč takové firmy vlastně svoje webové stránky chtějí. S jakýmsi zadostiučiněním pak čtu e-mail, kde mi například pan ředitel píše, že mu web nejde načíst. Myslí tím, že zadal název své firmičky do vyhledávače Seznam.cz, ale v žádném z odkazů jeho web nefiguruje. (Můj konkurent mu totiž splnil přání, nebýt moc vidět, a v robots.txt zakázal indexaci.)

„Nepoučujte, trojici klíčových slov jsme si už zaplatili v katalogu“

Děkujeme, netřeba nás školit. My už jsme si na rozdíl od ostatních zaplatili za klíčová slova v katalogu, takže řešit je ve struktuře textu na webu nepotřebujeme.

Uznávám, takový názor není projevem staré konzervy, jako spíše neznalosti pana jednatele, který sedl na lep SEO vyčuránkovi. A bohužel se nedá přesvědčit, že kdyby vynaloženými penězi zatopil, měl by z nich větší užitek. Komunikuji s ním ale častěji a přijde mi, že někdy cituje příručky pro SEO z doby, kdy stačilo vyplnit meta tag keywords. Škoda, i tato firma má docela našlápnuto.

„Jaká duplicita? Vždyť se to liší adresou“

Jiným příkladem, kdy jsem nebyl schopen vysvětlit věci související se SEO, je výše uvedené tvrzení. Webovky běží na několika adresách, k tomu v rámci nich používají ještě řadu subdomén, které různě propagují. Vždy se však zobrazí stejný obsah. Stejná titulka, stejná navigace. A argument pána z marketingu? Takto je to správně, žádné přesměrovávání není třeba. Vždyť se to přeci liší tou URL adresou.

„Vy jste pane Polzere kecal, vždyť ty weby jedou i bez https“

V jedné firmě, pro kterou mám slabost, jsem byl na pozvání bezplatně poradit, co s jejich webovými stránkami. Bylo to těsně předtím, než Chrome i Firefox začaly hlásit weby s přihlašovacím formulářem bez https jako nezabezpečené.

Za pár dnů mi přišel mail, že si SSL certifikát zatím nepořídili a počkali, co se stane. A že se vlastně nestalo nic, takže díky nereflektování na moje rady ušetřili pár tisíc za multidoménový SSL certifikát.

No dobře. Mě osobně by docela vadilo, že společnost fungující z veřejných peněz neřeší zabezpečení. Zvlášť, když cílovkou jsou lidi, které jistě ikonka chybějícího certifikátu vedle stavového řádku vyleká. Nebo možná jsou ještě větší laikové a třeba ne. I to je možné.

Každopádně stejná firma neřeší již několik let chybně ošetřený vstup z formulářů a špatně nastavený deployment systém, který při každém nasazení upravené rozbalovačky způsobí chybu a web pak začne zobrazovat kusy zdrojového kódu v C#, včetně vtipných komentářů „pana programátora“. Baví mě číst, že web má dělat něco jiného, když jde na web ředitel přihlášený svým křestním jménem, něco jiného zobrazuje programátorovi a něco jiného lidem.

„Na Facebook nechceme, jde po nás tajná služba“

Na závěr jsem si nechal jednu kuriozitku. Firma distribuující kosmetické produkty ze zahraničí pořád hledá, co vylepšit, jak být s klienty více v kontaktu. Po letech spolupráce jsem je přesvědčil, že web je třeba modernizovat. To se povedlo, bohužel jej poléčili nevhodným zvýrazňováním důležitých informací. Takže nyní je prakticky vše na webu tučně nebo červeně, protože důležitá informace je tam jedna vedle druhé.

Když jsem kvůli lepšímu kontaktu s klienty navrhoval pro tento e-shop zřízení firemního profilu na Facebooku, byl jsem rázně odmítnut. Po jednateli prý jde tajná služba a na Facebooku by se odkopal. Přitom Google na jeho v Česku neobvyklé jméno najde téměř sedm tisíc výsledků, včetně záznamu na LinkedIn.

Tolik podivnosti z poslední doby, které mě dosti překvapily. Ono je jich mnohem více, ale výše vybrané mi opravdu přijde, že ti lidé škodí sami sobě, případně škodí svými podivnými názory firmám, ve kterých pracují.

Volná místa v IT

Reklama

Komentáře

„Já osobně nesnáším, když se mi web na mobilu přizpůsobuje“ - toto mě pobavilo. Asi bych argumentoval i tím, že hodně lidí používá už primárně hlavně mobil a tímpádem hodně návštěv z mobilu můžou být první zákazníci. Tam už trochu ztrací argument o tom přeskládání layoutu na významu. Vzhledem k tomu, že mobilní responzivní verze bude jistě pro nového uživatele webu přehlednější než nutnost zoomovat desktopový layout. A pro případy kdy někdo preferuje desktop zobrazení se dá udělat i tlačítko, které zobrazení přepne :)

Jinak hezký článek. Pobavilo mě to :)

…Je to každého svobodná volba.

Člověk se někdy až diví co jsou schopni lidi vymyslet.
Nejlepší odpověď na dané téma, chlapi v práci říkali :-) nebo tohle taky nemá smysl „Na Facebook nechceme, jde po nás tajná služba“:-) Sorry ale tohle může říct jen blb, a ještě třeba, ne to fakt nechci , nebudu číst jak někdo jí, nebo chodí na záchod atd.
Občas by neškodilo nějaké školení, kor když jde o instituce z peněz daňových poplatníků.
Zase jsem se jednou pobavil, super článek z praxe.

Mám za poslední dobu několik podobných zkušeností. Škoda, že si klienti nechtějí uvědomit, že web není pro ně, ale pro návštěvníky. Někdy edukovat klienta nemá vůbec cenu a jedná se o ztracený čas. Bohužel.

Kolikrát já už jsem takové a podobné názory slyšel. Lidé, kteří rozhodují o úspěchu firmy v moderní době, zamrzli před 20 lety, kdy byla největším hitem flash animace před titulní stranou. Někteří z nich se dají přesvědčit a poučit, jiní věci všechno nejlépe a nedají si říct. Takovým není pomoci, je pak lepší přenechat takové klienty někomu jinému, člověk si ušetří mnoho problémů do budoucna.

Slušné peklo. Pro takové lidi musí být radost pracovat :) Připomnělo mi to WordPress web jedné soukromé školky, se kterým jsem měl tu čest - "odbornice" starající se o web zakázala veškeré aktualizace, takže WP byl asi 2,5 roku starý a k tomu jako bonus přidala zákaz indexace webu vyhledávači. Říkal jsem si, jestli je tak blbá, nebo to byl záměr, ale podle mě to bylo skoro na žalobu.

Majitelce školky to bylo samozřejmě tak nějak jedno, nerozumí tomu a nepřišlo jí to důležité. Tady platí bohužel ono okřídlené rčení o perlách a sviních - nemá cenu pokoušet se těm lidem pomáhat, neocení to.

Práce s lidmi může být občas velmi"zajímavá". Každopádně je dobré se z toho vypsat, protože jinak by jim snad člověk musel jednu vrazit na probuzení. :-)
Přidám zkušenost od nás z práce. Provozujeme dost velký web a několik menších - spousta stran, desítky editorů a žádný webmaster. Podpora redakčního systému outsourcovaná. Každý z editorů tvoří po svém, nikdo to nekontroluje a rovnou to jde na web. Coby IT společně s PR už roky prosazujeme vytvoření pozice webmastera. A roky slyšíme, ze to zvládáme a na webmastera nemáme peníze.
To je nesmysl, protože jiná oddělení bobtnají a s tím zajišťované agendy včetně webu.
A pak vám ještě řeknou, ze si ten web představují jinak. Jak, to samozřejmě sami neví...
Po poslední ostré diskuzi mi bylo řečeno, že to není moje starost, že mám technicky zajišťovat, aby web běžel. Tož běží, ale co se na něm mnohdy vyskytuje je bez komentáře. Přece jen mám (možná špatný) pocit, že web je veřejná vizitka fungování organizace ( IT a PR nevyjímaje).
Poslední úkoly z porady vedení jsem odmítl s tim, že zajišťuji pouze technické fungování. Zkusíme to po zlém, když to nešlo po dobrém...

Přidat komentář