BUMeeting 2026: s workshopem o přístupnosti webů mezi učiteli

Sedmý ročník učitelské konference, přes 200 účastníků, prostory moderních učeben na brněnském gymnáziu PORG a celá řada workshopů. S pokorou jsem přijal pozvání mezi profíky, pro které je povídání do publika každodenním chlebem a vyrazil jim popovídat něco o přístupnosti nejenom školních webů.

Když mi Pavel Hodál, který je hlavním organizátorem BUMeetingu nabídl, jestli nechci na akci také o něčem povídat, prakticky obratem jsem to s radostí přijal. Až o něco později jsem si uvědomil, že před sebou nebudu mít obyčejné publikum.

Pravidelně školím Drupal, nemám trému někomu něco povídat. Jednotlivcům ani počítačové učebně. Ale postavit se před třídu plnou učitelů, to asi nebude jenom tak, začalo mi vrtat hlavou.

A tak se stalo, že jsem v sobotní ráno na začátku listopadu vynechal oblíbené víkendové pospávání a vyrazil na PORG Brno. S organizací pomáhali místní studenti a nebudu zastírat – mé ego příjemně překvapilo, když mi jedna slečna povídá, ať nestojím u stolečku pro evidenci, ale že lektoři se zapisovat nemusejí. Její vrstevník mě pak na schodech nasměroval podrobněji do knihovny, kde se přednášející sešli.

Jak víte z mých zápisků, chodím poměrně často na nejrůznější akce. Ale konference, kterou pořádají učitelé pro učitele se tomu vymyká. Zajímavá atmosféra, úplně jiná komunita než IT lidičkové, mezi kterými se pohybuji především. A hlavně žádné kyselé přechytralé obličeje důstojných pánů a dam v saku nebo kostýmu, jaké si pamatuju ze svých školních let. Od pohledu pohodí lidé, pro které je vzdělávání posláním a radostí.

Image
Chromebooky Acer na BUMeeting 2026

Organizace na jedna mínus

Musím se zastavit u vybavení školy. Budova gymplu na Mendlově náměstí samozřejmě není nejmodernější, zato vybavení učeben mě příjemně překvapilo. Před pár lety jsem byl ještě překvapený, že měla škola v každé třídě projektor. Dnes, minimálně na PORGu, je hlavní plocha tabule nahrazena obří televizí s dotykovou obrazovkou. Když jsem to pak u své přednášky zjistil, skoro se mi nechtělo vracet se ke stolku s počítačem.

Ve většině tříd jsem během workshopů viděl Chromebooky od Aceru. Pogumované, robustní, se silnými panty. Ideální pro zátěž jako učební pomůcka. A taky fajn ze softwarového pohledu. Hostitelský účet se po odhlášení sám smazal, takže nikdo nemusel po skončení konference mazat nebo přeinstalovávat dvě stovky zařízení.

Našlo by se i pár chybiček jako nefunkční zvukové ozvučení při úvodním přivítání nebo nepříliš svižné vydávání oběda. Co se mě týče, klidně bych oběd obětoval za jeden workshop navíc.

Celkově ale organizátory chválím, jako přednášející a v průběhu dne i jako účastník. Měl jsem možnost prohodit pár slov nejenom s Pavlem, ale také s Václavem Maněnou nebo zástupcem Aceru.

A jako přednášejícímu se mi líbilo, že jsem mohl přijít jenom s rukama v kapsách. Všechny materiály jsem měl online, na místě jsem jenom otevřel prohlížeč a vše fungovalo na první dobrou.

Můj workshop – přístupnost školních webů

Sice jsem měl možná trochu obavy, možná trému, ale opustilo mě to ještě před začátkem workshopu. Dost tomu pomohla prezentace, kterou jsem měl připravenou asi nejlépe v životě. Využil jsem k tomu AI a reveal.js, použil stejné barvy jako na webu, k informačním slajdům a animacím jsem si tam nechal od AI vyrobit také jednoduché schématické ukázky webových řešení se správnou a špatnou podobou.

Během výkladu jsem si odskakoval právě k těmto ukázkám a měl jsem z reakcí lidí před sebou velmi dobrý pocit, že se mi podařilo je zaujmout. Snad se nemýlím. Začal jsem dotazem, zda někdy používali počítač se zlomenou rukou, koukali na špatně čitelný web v telefonu na prudkém slunci nebo měli problém se čtením malých písmenek při použití notebooku na kolenou.

Protože o tom je přístupnost. Aby byl web pohodlný pro všechny v různých situacích. Nikoli jen pro nevidomé, neslyšící či lidi s omezenou motorikou. Kouknuli jsme samozřejmě na popisky obrázků, barvy a kontrasty, velikosti, zoomování, odkazy „zde“ nebo popupy.

Image
Moje prezentace o přístupnosti webů

Ke konci se nám rozproudila diskuze nad ukázkami živých webů účastníků a chvíli jsme se věnovali mimo plán i cookies lištám. Skoro jsem si říkal, že bych měl materiál i na delší workshop zahrnující nejenom přístupnost, ale legislativní požadavky na školní web obecně.

Ze závěrečného povídání si odnáším potvrzení něčeho, s čím se při vývoji webů setkávám pravidelně. Technická, legislativní i designová rozhodnutí se často podřizují pocitům a představám lidí, kteří o webu rozhodují, místo potřeb jeho skutečných uživatelů. Výsledkem jsou nepřístupné barevné kombinace, nevhodná písma nebo zbytečné cookies lišty. Případně takové, které se sice ptají na souhlas, ale ve skutečnosti nic neblokují.

Ani my programátoři ale nejsme bez viny. Pořád potkávám kolegy, kteří připomínky k přístupnosti, SEO, rychlosti nebo bezpečnosti vnímají spíš jako kritiku své práce než jako příležitost web zlepšit.

Nějakou dobu nechám slajdy a materiály k workshopu vystavené na webu.

A jaké další workshopy jsem navštívil?

Symetrická a asymetrická kryptografie

Václav Černík nám ukázal na praktické hře s krabičkou, zámečkem a hašlerkami principy fungování symetrické a asymetrické kryptografie. 

Tip: máte zámek s číselným kódem, hašlerku a krabičku a ochotného kurýra, kterému nezáleží na počtu cest. Jakým způsobem doručíte hašlerku v krabičce od odesílatele k příjemci, aniž by si jakkoli oznámili kód zámku? Ten musí být zamčený, aby se kurýr k hašlerce v krabičce nedostal.

Druhý tip: zkuste totéž, ale v úpravě, kdy odesílatel i adresát mají oba svůj zámek.

Věnovali jsme se také jednosměrným funkcím a rozkladu na prvočísla. Prima přednáška.

Image
Václav Černík a jeho workshop o šifrování
Václav Černík a jeho workshop o šifrování

Markdown pro učitele

Workshop Jindřicha Zdráhala jsem si nevybral proto, abych se naučil markdown. Používám jej řadu let a na blogu jsem o markdownu psal poprvé už v roce 2012. (Markdown přišel na svět v roce 2004).

Ale chtěl jsem vědět, jaká je adopce a vůbec použití a pochopení této syntaxe mimo moji IT bublinu. Ostatně, markdown využijete u nástrojů umělé inteligence nebo třeba v různých chatovacích nástrojích, na workshopu to také zaznělo.

Bylo velmi zajímavé sledovat, jak k tomu kdo přistupoval. Na jednom konci byly účastnice, které měly problém i s kopírováním textu mezi aplikacemi a workshop nakonec opustily. Na druhém lidé, kteří už diskutovali o využití GitHubu při sdílení výukových materiálů. Ten rozdíl v digitálních dovednostech mě docela překvapil.

Velmi inspirativní slyšet, jak k nástrojům, se kterými denně pracuju jako webař, přistupují lidé z jiného oboru. Také mě zaujalo, že učitelé a školy se trochu dělí na dva tábory: my jsme googlí škola, my jsme microsoftí škola.

Trochu jsem byl zaskočený, že většině osazenstva dělalo problém použít na klávesnici jakýkoli složitější znak, než je přímo na klávese natištěné písmenko. 

Také mě zaskočilo, že je pro některé učitele pořád překážkou angličtina v online aplikacích. V mé IT bublině je její znalost samozřejmostí, ale mimo ni to zjevně neplatí. A trochu mě to mrzí. Ze svých zkušeností mám dlouhodobě pocit, že i mladší generace u nás v angličtině za západní Evropou zaostává. A pokud mají s angličtinou problém i lidé, kteří další generace vzdělávají, těžko se to bude měnit.

Hudební výchova – když technologie pomáhají tvořit

Původně jsem se na hudebku přihlásil s tím, že vyskočím trochu ze své komfortní zóny. Z hudebky jsem sice měl vždycky jedničku, doma mám několik harmonik, flétnu, klávesy, saxofon, brumle a kdo ví, co dalšího, ale zpívat bych se styděl, stejně jako netvrdím, že na vše z vyjmenovaných nástrojů zahraju něco jiného než Ach synku synku a Kočka leze dírou.

Nakonec z toho byl workshop, u kterého jsem litoval, že už končí. Jitka Hodálová a Monika Maxerová přišly s tipy na celou řadu zábavných nástrojů, kterými lze oživit nejenom výuku dítek školou povinných. Nasadili jsme sluchátka a vrhli se na následující:

  • Blob Opera – „blobáci“, kteří zpívají různé tóny tím, jak je taháte myší, na klávesnici lze střídat, kdo z nich zpívá nebo mlčí.
  • Incredibox – sestavte si vlastní beatbox
  • Viola the Bird – zábavné hraní smyčcem
  • Chrome Music Lab – různé nástroje pro vytváření hudby
  • FreddieMeter – zpívání

Nejlepší workshop, který jsem navštívil, zábavný a samozřejmě i smysluplný. Ona každá z těch online hraček se dá ve výuce využít smysluplným způsobem i k zadání domácích úkolů. To se mi líbilo.

Používání QR kódů

U workshopu Ivy Jelínkové jsem se ale úplně netrefil. Spletl jsem si workshop, protože na stejné téma byl ještě od někoho jiného, navíc ve stejném čase. Moje chyba, ale ten souběh mi nepřijde moc dobrý nápad.

Druhý problém byl, že mi to vůbec nesedlo. Šlo o povídání a návody, jak se dají QR kódy vygenerovat. Lektorka určitě měla snahu vyřešit problém, ale ne zrovna šťastně a efektivně. Ukázala nám appku Chirp.QR pro generování kódu s odkazem na zvukovou nahrávku. Nenašla způsob, jak generovat takové QR kódy na Androidu, tak část workshopu věnovala postupu, jak toho docílit poměrně komplikovaným způsobem v Canvě.

Přitom můj první dotaz do Google mi vrátil Vocaroo, které ani není nutné instalovat a běží kompletně v prohlížeči. Naštěstí jsem mohl mlčet, stejný tip se ozval z publika.

Pak mě zaujalo, kolik času jsme věnovali trvanlivosti QR kódů odkazujících na webové stránky. Ježkovy oči! Přitom stačí zkontrolovat, jakou adresu QR kód skutečně obsahuje. Pokud do generátoru zadám odkaz na český web a výsledný QR kód vede nejprve na jakousi doménu .com, která mě teprve přesměruje na požadovanou stránku, něco je špatně.

V takovém případě bych neřešil, jak dlouho bude QR kód fungovat, ale rovnou bych změnil nástroj. Do QR kódu přece lze vložit přímo cílovou adresu, bez závislosti na nějaké cizí přesměrovávací službě. Ta totiž může jednoho dne skončit, její doména změní majitele a místo školních materiálů začne žáky posílat třeba na škodlivé stránky. Samozřejmě ani přímý odkaz nezaručuje, že cílová stránka bude existovat navždy. Ale proč si přidávat další zbytečné riziko?

Zrovna od workshopu pro učitele bych čekal, že se podobným základům bezpečnosti na internetu bude věnovat pozornost. Tohle pro mě bylo zklamání.

Závěrem

Mezi jednotlivými workshopy byly dostatečné přestávky na odpočinek i přesun do jiných učeben. Dokonce zbyl i prostor mrknout se na stánky sponzorů a partnerů. A že bylo na co koukat. Chromebooky, elektronické mikroskopy, roboti na kolečkách i na nohou, pípáci i roboti schopní konverzace s pomocí AI. A také řada pomůcek pro hudební výchovu.

Image
Mezi účastníky BUMeetingu se procházel a konverzoval robot
Mezi účastníky BUMeetingu se procházel a konverzoval robot

Na BUMeeting jsem přišel především povídat o přístupnosti webů. Nakonec jsem si ale odnesl mnohem víc. Bylo zajímavé sledovat, jak lidé z jiného oboru přistupují k technologiím, které používám prakticky každý den. Něco mě překvapilo, něco nadchlo a s něčím jsem nesouhlasil. Ale právě proto mě podobné akce baví. Člověk na chvíli vypadne ze své profesní bubliny a podívá se na známé věci jinýma očima.

Pokud se organizátoři pustí do dalšího ročníku, a já věřím, že ano, držím palce, ať se vydaří stejně jako ty dosavadní. Je vidět, že akce si již našla své pravidelné publikum, které obětuje volný čas o víkendu a sjede se do Brna z celé republiky. Bylo by škoda na tradici nenavázat.

Tagy

Buďme ve spojení, přihlaste se k newsletteru

Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracováním osobních údajů. 
Více informací v Ochrana osobních údajů.

Autor článku: Jan Polzer

Tvůrce webů z Brna se specializací na Drupal, WordPress a Symfony. Acquia Certified Developer & Site Builder. Autor řady knih o Drupalu.
Project Manager v Superkoders. Ve volných chvílích podnikám výlety na souši i po vodě. Více se dozvíte na polzer.cz a mém LinkedIn profilu.

Komentáře k článku

Přidat komentář

Odesláním komentáře souhlasíte s podmínkami Ochrany osobních údajů

reklama
Moje kniha o CMS Drupal

 

Kniha 333 tipů a triků pro Drupal 9


Více na KnihyPolzer.cz