Nejsem člověk konferenční a Drupal IronCamp mě o tom přesvědčil

Tak moc jsem se na Drupal IronCamp těšil, až jsem byl ve výsledku velmi zklamaný. Něco se povedlo, řada věcí mi vadila a ve výsledku považuji předešlé dva dny za ztrátu svého času. Ale možná nejsem člověk konferenční.

Reklama

Už delší dobu zjišťuju, že nějak nechápu nadšení lidí, kteří se účastní nejrůznějších konferencí. Ať už jsem tam přítomen osobně nebo to sleduju skrze fotky a příspěvky kamarádů na sociálních sítích. Když se totiž podívám do programů jednotlivých konferencí a na přednášky, které tam mají být, vidím jen plytké kecání o obecných tématech bez konkrétního tahu na branku, jak se nyní s oblibou říká.

Rozmohl se nám zde navíc takový podivný trend. Někdo začne pořádat konferenci, vznikne okolo toho obrovské haló, které se pořádně podpoří na sociálních sítích. Třeba i rok dopředu. Ale skutečný program přednášek je často do poslední chvíle skrytý a mnohdy i neznámý samotným pořadatelům. A po účastnících se chce, aby si koupili lístky co nejdříve s výhodnou slevou, protože čím blíže k datum konání, tím budou dražší.

Chápu to, nikdo nechce dělat charitu a prodělat na ní boty. Z pohledu návštěvníka konference se mi ale maximálně příčí zaplatit dopředu za něco, když nevím, zda by mě to vůbec zajímalo. Mohu být sebevětší fanoušek nějaké konkrétní záležitosti, fanoušek nějakého konkrétního spíkra, ale nerozumím tomu, proč má někdo tu drzost chtít peníze, aniž by mi dopředu řekl zač.

Tolik asi můj postoj ke konferencím z poslední doby obecně. V případě Drupalu jsem udělal výjimku, protože zde skutečně ten zažraný fanoušek jsem. Respektive byl jsem do pátku.

Na IronCamp jsem se těšil ještě v roce, kdy se nakonec nekonal a byl odložen na letošek. Lístky jsem si koupil jako jeden z prvních, v době, kdy ještě pořádně nefungoval web této akce a například nebylo možné říci, že nechci ani bezlepkové jídlo, ani diabetické ani žádnou jinou výjimkou v zajištěném stravování. Taky mi to dalo dosti zabrat, než jsem si vzpomenul, proč je u mého jména zaškrtnuté bezlepkové jídlo, když žádnou dietu nedržím. A než jsem to organizátorům vysvětlil.

Pln očekávání skvělých zážitků, setkání se známými tvářemi a získání nových informací, jsem v pátek brzy ráno vyrazil vlakem do Prahy. Bral jsem to částečně jako relax a vypadnutí z napjatého pracovního procesu před koncem roku. Přílišné očekávání se ale ukázalo jako chyba.

Drupal IronCamp

Organizace pokulhávala. Nebo jsem měl smůlu

Drupal IronCamp se odehrával na Fakultě jaderné fyziky ČVUT. Nemám nic proti historickým budovám, naopak. Ale tady považuji za velikou chybu výběr tohoto místa pro konání konference. Hnusné staré lavice, do kterých jsem se měl problém nasoukat, mi způsobovaly nepříjemné pocity. Prkno před hrudníkem, prkno za zády a mezi nimi a tělem tak decimetr místa. Místo vnímání přednášek jsem spíše upínal myšlenky k hodinkám, aby už byl konec a náhodou se ta masa ostatních lidí v tomto lisovači nesesunula a nerozmáčkla ty před nimi. Včetně mé maličkosti.

Drupal IronCamp

Ano, jsem postavou spíše tlustoprd, nicméně v některých lavicích jsem ani nemohl narovnat nohy před sebe kvůli jejich kovové konstrukci. A to měřím pouhých 168 cm. Moc lituji studenty, kteří sem musí chodit každý den do školy. Tohle se musí na člověku podepsat. Neskutečný rozdíl mezi touto torturou a pohodlným sezením na Mendelu, třeba na Brno PHP.

Dorazil jsem čtvrt hodiny před začátkem. Obvykle u podobných akcí očekávám nějaké ukazatele, ty jsem zde uviděl až při odchodu, ale ráno místo nebylo nijak označeno. Řídil jsem se tedy menším hloučkem dalších ajťáckých baťůžkářů.

Nad schody okolo vrátnice byl stolek s registrací, u kterého vše organizovala Zsófi Major. Alespoň tedy myslím, že to byla ona. Můj pozdrav nebyl opětován, neb se právě otáčela k pár dobrovolníkům, kteří přišli na pomoc. Při poslechu instruktáže k nim jsem měl pocit, že jsem vzduch. Našel jsem si tedy lístek s programem a svým jménem sám. Nevím, jaký v tom měli systém, ale hromada papírů neposkládaných abecedně dle příjmení, asi není to pravé ořechové.

Připnul jsem si k tomu stužku a čekal. Do rukou to vzali dobrovolníci, a přestože jsem byl první na řadě, začali se starat o všechny okolo. Po celkem 10 minutách postávání jsem to nevydržel a jednomu se prostě asertivně nasertivně vnutil. Následovalo složité hledání mého jména v arších papíru prezenční listiny. Když si na to pomocník chtěl pozvat dalšího dobrovolníka, nevydržel jsem a ukázal mu své jméno, které bylo jasně vidět i vzhůru nohama zpoza stolku. Odškrtl si mě a já mohl jít.

Tričko z akce jsem nedostal, neb jsem si jej prý při registraci nepřikoupil. Znavený čekáním jen na registrační proceduru jsem na to rezignoval a nedohledával v mailu žádné doklady o koupi. Mohl jsem si sice vzít tričko, které mi na chodbě následně přinesl jeden z dobrovolníků, ale protože nejsem svině, nechal jsem ho poznat, že si mě popletl s jiným účastníkem akce. Síťovku s nějakými drobnostmi a letáčky sponzorů, kterou mi následně ještě dodali s omluvou, že zapomněli, jsem si ale vzal. Mimochodem, na akci se rozdávaly i nějaké ponožky nebo co, Zsófi Major svým pomocníkům vtloukala do hlavy, že je má dostat každý. Ale konkrétně v případě mé osoby se jejími instrukcemi neřídili.

Dlužno dodat, že vlastně nebyl problém si tričko na místě dokoupit přes online aplikaci.

Nevhodné prostory a špatné značení

Opět, možná je moje chyba, že se špatně orientuji na místech, kde jsem ještě nikdy nebyl. Tak jako to bylo s tím přílišným očekáváním, ze kterého mě vyléčili hned při vstupu na konferenci.

Přednášky se odehrávaly ve třech místnostech, Švejk, Krteček a Cimrman. Navigace po budově ale podle mého názoru byla nedostatečná. Jednak nebylo zřejmé, ve které místnosti bude úvodní keynote, jednak červených plakátů IronCampu s fixou načmáraným názvem a šipkou k místnosti bylo tak málo, že se jimi prakticky nešlo řídit. Nešlo se řídit ani podle hloučku lidí, protože těžko poznat, kdo byl student a kdo drupalista, kdo postával před učebnou a kdo pokecával o Drupalu. Konference probíhala souběžně s výukou. Na druhý pokus jsem se ale trefil.

O příšerných podmínkách pro sezení jsem se zmínil. Skoro bych řekl, že kdo přišel pozdě a musel zůstat stát, tak na tom byl lépe. Ostatně druhý den jsem si to vyzkoušel… Hnusný nevětraný vzduch v přednáškovém sále tomu také moc nepomáhal. U jedné z mála přednášek, které jsem vyslechl, jsem navíc neustále přemítal, co je to za těžko dýchatelný puch. Pak mi to došlo – hadra na zem plná prachu, kterou dal někdo sušit nad topení. Výborný nápad.

Toalety staré snad sto let a odporné jako všechno v této budově, postrádaly mýdlo a odpoledne i papír na usušení rukou. Opět, lituju studenty ČVUT.

Na všem se prý dá najít i nějaké pozitivum. Ano, budova je kousek od metra i tramvaje.

Přednášky? Slabota. Ale všechny jsem neviděl.

V pátek ráno jsem se snažil. Jako vznětlivý a snadno naprdnutelný člověk jsem se uklidňoval tím, že jsem tu hlavně kvůli přednáškám, ne kvůli obdivování krásy místa konání a sladěnosti organizátorů. I to nepohodlné sezení jsem se snažil nějak vydržet.

Přednášky začaly vytleskáváním sponzorů a pár organizačními věcmi. Ano, chápu, že bez sponzorů se dnes neobejde žádná akce, protože by to prostě bylo finančně úplně jinak. Ale adorovat sponzory do nebe s tím, že každý z nich je „ósom“, nekonečně jim tleskat jako na sjezdu papalášů jediné povolené politické strany ještě předtím, než se cokoli z konference uděje a je zač chválit, to jsem tedy nemohl. Zatleskat na konci, pochválit za něco, prosím, ale toto?

Následovala úvodní keynote od Michaela Schmida zvaného Schnitzel. Mám ho rád, na konferenci ve Vídni měl zajímavé přednášky, má i sympatickou přezdívku. Jeho úvodní řeč o budoucnosti Drupalu nebyla nezajímavá. Čeká nás pravděpodobně více JavaScriptu v administraci, větší orientace na propojení s jinými službami. Nikdo se ale nemusí bát, že by Drupal vyměnil PHP za jiný programovací jazyk. Jak říkal Schnitzel, programovací jazyk je jen prostředek a je jedno, v čem je Drupal napsaný. Důležité je, co umožňuje. A když už bylo před lety zvoleno PHP, není důvod proč jej předělávat třeba do Node.js.

Nemám moc rád obecné povídání, ale po rozhovoru s jedním z organizátorů a s odstupem času si myslím, že téma budoucnost Drupalu bylo na začátek zvoleno dobře. Mimochodem, Schnitzel vypadal druhý den, jako by se týden neumýval. Zřejmě byla páteční party hodně bouřlivá.

Nejzajímavější z následujících přednášek o Twigu byla bohužel z osobních důvodů zrušená, takže zbýval výběr mezi Drupal 8 Entity Storage a Realtime Notification a tím, jak se buduje slovenská komunita WordPressu. Vzhledem k tomu, že jsem dojel kvůli Drupalu, byl můj výběr jasný. Ale přednáška byla naprosté zklamání. Více než obrázky jsem vnímal to, že Roy Segall neustále nepříjemně prskal do mikrofonu. Pak mu někdo poradil, ať si jej dá dále od tváře. Nechápu, co dělali lidé z Českého rozhlasu, kteří vše natáčeli. Proč s takovou radou musel přispěchat jeden z diváků.

Každopádně jsem nemohl vnímat ani mluvený projev Roye Segalla. Byl pro mě nesrozumitelný, Roy byl evidentně roztřesený a neustále se chytal za prsa se slabým hlasem s tím, že se omlouvá za nervozitu, ale jde o jeho první přednášku. Každý máme právo mít trému, každý bychom měli zvážit, nač máme koule a každý můžeme sledovat, co chceme a co se nám nelíbí, to můžeme opustit.

Kdyby se v lavicích dalo pohodlně sedět, vydržel bych to. Ale takto jsem se tedy odebral zklamaný pryč a šel hledat místnost Cimrman, abych se dozvěděl, jak se vlastně buduje ta komunita WordPressu na Slovensku. Co čert nechtěl. Zeptal jsem se na cestu organizátora, který sám nevěděl, kde ta místnost je, ale prý když půjdu tam a tam, třeba najdu šipky. Věděl jasně, že chci jít do Cimrmana na přednášku o WordPressu. Proto nechápu, proč mě tam poslal, když přednáška byla přesunuta jinam. Ano, možná moje chyba, že jsem nedával pozor, jestli se to někdy říkalo. Ale od toho je organizátor, aby mi poradil, ne?

Takže když jsem došel do místnosti, kde měla být přednáška o WordPressu, byla pustá a prázdná. Pro mě to byla poslední kapka, sebral jsem se a Drupal IronCamp jsem opustil. Procházka po náplavce mi dala více zajímavých vjemů, než sezení na lavicích z mučírny a poslech nervózních vystupujících.

Ono po pravdě řečeno, z toho, co jsem vynechal, bylo málo věcí přímo o Drupalu. Já jsem na akci nazvané Drupal IronCamp nechtěl slyšet věci o verzování WordPressu, o syndromu vyhoření nebo o JavaScriptu.

V pět večer jsem se nicméně vrátil na přednášku Josefa Daberinga o různých možnostech tvorby layoutu v Drupalu 8. To naopak byla přednáška, jaké mám rád. O konkrétních věcech s konkrétními tipy na konkrétní moduly a konkrétními ukázkami řešení. Většinu věcí jsem znal, ale to vůbec nevadí. Takto bych si představoval užitečnou konferenci, která je přínosem pro návštěvníka.

Přes noc jsem se v hotelu rozhodl, že druhý den opustím Prahu už odpoledne. Úvodní keynote (proč má dvoudenní konference čtyři keynote? A která je tedy nejvíce key?) sice nebyla špatná, vydržel jsem ji v pohodlném stání sledovat, ale… Na akci o Drupalu bylo povídání, které v podstatě nebylo o Drupalu. Povídání o software managementu i jeho prezentátor a použité slajdy, mi spíše připomínali povídání o legendární Leffinqwell-Bronštajnově psacím stolu, tzv. Zajícově variantě.

Drupal IronCamp

Chuť mi spravila následující přednáška Offline Drupal, kdy dva přednášející spojili svoje bloky dohromady a povídali o různých možnostech fungování webových stránek offline a o tom, jak to zařídit v Drupalu. Přišli i s pár zajímavými tipy na moduly.

Výborná přednáška byla také od Mladena Đuriće. Ukázal v praxi použití Dockeru s Drupalem, co to obnáší a jaké to má výhody.

A tím pro mě Drupal IronCamp skončil. Všiml jsem si, že oběd byl, více jej nemám, jak hodnotit. Občerstvení jsem druhý den také na rozdíl od pátku našel. Zřejmě byly minerálky jen u jedné z přednáškových místností, ale nijak jsem nepostřehl, že by o tom někdo mluvil.

Ve výsledku ale považuji oba dny za ztrátu času i financí. Samotný lístek v brzkém prodeji mnoho nestál, hotel i doprava na místo byly dražší. Nicméně čas strávený zde jsem mohl věnovat určitě něčemu produktivnějšímu. Dokonce mám pocit, že online přednášky na Drupal 8 Day byly mnohem hodnotnější. A bez zbytečné omáčky okolo.

Pro mě je to obrovské poučení. Už asi nikdy nekoupím lístky na nějakou akci tak brzy dopředu, když nebude ještě zřejmý skutečný program. I kdyby pořadatelé slibovali nevím co. Na plánovaný Československý DrupalCamp příští rok v Brně ale dorazím. V Bratislavě se minulé ročníky zatím povedly, takže věřím, že to bude pokračovat v nastavené úrovni.

Volná místa v IT

Další pracovní místa najdete na stránce Volná pracovní místa v IT.

Reklama