Když do webu kecají staré struktury…

Samozřejmě nemám ambice hodnotit, na kolik je určitá zkostnatělost těchto lidí pohodlností a na kolik jakousi jejich výstředností, kterou nazývají konzervativností. Být totiž konzervativní je trošku něco jiného než ustrnout v čase. A pak tu samozřejmě máme situace, kdy pokroku brání záměrně proto, že by se mohla odhalit jejich neschopnost držet krok s aktuálními trendy v IT. A jejich nadřízení to zatím baští.

Sám sebe považuji také za mírně konzervativního. Nelíbí se mi současné trendy minimalizace textu na stránce ve prospěch marketingových a v drtivé většině bezobsažných výkřiků stvořených copywritery. Nemám problém číst a rozumět textu delšímu jako tři řádky. Nelíbí se mi přehršel animací na webu, kterou trpí zejména stránky postavené na šablonách pro WordPress. Přijde mi to jako hejblátka z konce devadesátých let, kdy weby bez GIFů byly totálně out.

Ovšem stejně tak nechápu, jak je možné, když úspěšná firma nebo instituce (a také ty fungující z peněz daňových poplatníků) má web nejen vypadající jako z internetového pravěku, ale především z větší či menší části nefunkční. A zodpovědní pracovníci to obhajují nesmyslnými tvrzeními. Místo toho, abych si ukroutil hlavu, rozhodl jsem se z toho vypsat.

„Moderní weby se mi hnusí“

Je smutné, že školní weby jsou v drtivé většině případů v provozu tak nějak náhodou. Je mi to úplně jasné. Děti či rodiče by rádi web, škola na to nemá peníze, místní informatik tedy nakliká webové stránky v nějakém udělátku, v lepším případě sáhne po alespoň pěkné šabloně pro WordPress nebo jiný redakční systém.

Web pak ustrne na pár let, aktualizován je obvykle jednou během školního roku. Výjimky samozřejmě existují. A to bohužel i směrem k horšímu. Velmi se mi líbí snahy pár učitelů, kteří mi občas napíšou, že si koupili moji knihu o Drupalu, dělají podle ní školní web a potřebují drobnou radu. Velmi tomu fandím. Už proto, že to obvykle dělají ve svém volnu.

Ale nejde mi na rozum, proč některé školy, které se prezentují jako špička v daném městě či přímo v republice, mají web vypadající jako z minulého století. Tedy ne pouze „jako“. Ten, který mám na mysli, totiž svůj vzhled prakticky nezměnil od roku 1999, jak mi ukazuje archive.org.

Do školy jsem napsal a nabídl bezplatnou pomoc s tím, že je škoda, když web špičkového zařízení vypadá takto bídně. A nejenom vypadá. Nefunguje na velkém/malém displeji, o mobilních zařízeních nemluvě. Obsahuje přes tři tisíce nefunkčních odkazů. Prakticky nepoužívá CSS, kromě navigačního sloupce, takže podle toho to vypadá.

Chápu, předělat něco podobného ze samostatných stránek v PSPadu do nějakého rozumného systému, bude oříšek. Ale odpověď pana ředitele ze školy mě překvapila: změnu webu sice zvažují, ale moderní weby se mu hnusí a nechápe, co je na tom jejich vlastně zastaralého. Po uvedení pár konkrétních příkladů se již neozval. Zněl dosti uraženecky. Škoda, opravdu si myslím, že by potřebovali poradit. A zřejmě by jim to některý ze studentů zvládl zpracovat lépe než jejich informatik.

„Já osobně nesnáším, když se mi web na mobilu přizpůsobuje“

Jestliže předchozí zkostnatělost by šla ještě omluvit nedostatkem financí na nový web, další názor z jedné krajem řízené společnosti mi vyrazil dech. Když jsme se bavili se zástupcem pro komunikaci s veřejností, že by v rámci úprav webu, které poptávají, bylo dobré zvládnout jeho přizpůsobení pro telefony, dostalo se mi zajímavé odpovědi.

Pán mi jmenoval pár responzivních webů s tím, že opravdu nesnáší, když se web na telefonu přeskládá do jiného layoutu, než má v počítači. Prý tak nemůže najít to, nač je zvyklý. Proto je tedy zásadně proti tomu, aby jejich web byl responzivní. Každý prý má dva prsty, aby si mohl web donedávna tvořený třemi framy, nazoomovat. Jediné, nač by se nechal přesvědčit, by byla responze titulky.

Zvláštní názor. Chápu, že někdo raději desktopovou verzi, zvlášť, když má místo telefonu phablet. Ale nutit tento antitrend lidem v kraji, kteří služby dané společnosti využívají? A potřebné informace tak v telefonu musejí shánět všude jinde na neoficiálních webech? Nevěděl jsem, co na to říci.

„Víte, my jsme tak známí, že nějaké SEO nás nezajímá“

V mírně obměněných podobách slýchávám tento názor od různých firem. Nikdy přitom neargumentují tím, že by na to neměli rozpočet. (Slevy za web „bez zapnutého SEO“ chtějí spíše jednotlivci.) Argumenty, proč SEO neřešit (resp. je jim to úplně šumák) bývají obvykle následující:

-       vlastně nechceme být na internetu moc vidět

-       SEO děláme papírové, odkaz na web máme na vizitce

-       jsme tak známá firma, že po zadání názvu vždycky vyjedeme první

Inu, proti gustu… Otázka, proč takové firmy vlastně svoje webové stránky chtějí. S jakýmsi zadostiučiněním pak čtu e-mail, kde mi například pan ředitel píše, že mu web nejde načíst. Myslí tím, že zadal název své firmičky do vyhledávače Seznam.cz, ale v žádném z odkazů jeho web nefiguruje. (Můj konkurent mu totiž splnil přání, nebýt moc vidět, a v robots.txt zakázal indexaci.)

„Nepoučujte, trojici klíčových slov jsme si už zaplatili v katalogu“

Děkujeme, netřeba nás školit. My už jsme si na rozdíl od ostatních zaplatili za klíčová slova v katalogu, takže řešit je ve struktuře textu na webu nepotřebujeme.

Uznávám, takový názor není projevem staré konzervy, jako spíše neznalosti pana jednatele, který sedl na lep SEO vyčuránkovi. A bohužel se nedá přesvědčit, že kdyby vynaloženými penězi zatopil, měl by z nich větší užitek. Komunikuji s ním ale častěji a přijde mi, že někdy cituje příručky pro SEO z doby, kdy stačilo vyplnit meta tag keywords. Škoda, i tato firma má docela našlápnuto.

„Jaká duplicita? Vždyť se to liší adresou“

Jiným příkladem, kdy jsem nebyl schopen vysvětlit věci související se SEO, je výše uvedené tvrzení. Webovky běží na několika adresách, k tomu v rámci nich používají ještě řadu subdomén, které různě propagují. Vždy se však zobrazí stejný obsah. Stejná titulka, stejná navigace. A argument pána z marketingu? Takto je to správně, žádné přesměrovávání není třeba. Vždyť se to přeci liší tou URL adresou.

„Vy jste pane Polzere kecal, vždyť ty weby jedou i bez https“

V jedné firmě, pro kterou mám slabost, jsem byl na pozvání bezplatně poradit, co s jejich webovými stránkami. Bylo to těsně předtím, než Chrome i Firefox začaly hlásit weby s přihlašovacím formulářem bez https jako nezabezpečené.

Za pár dnů mi přišel mail, že si SSL certifikát zatím nepořídili a počkali, co se stane. A že se vlastně nestalo nic, takže díky nereflektování na moje rady ušetřili pár tisíc za multidoménový SSL certifikát.

No dobře. Mě osobně by docela vadilo, že společnost fungující z veřejných peněz neřeší zabezpečení. Zvlášť, když cílovkou jsou lidi, které jistě ikonka chybějícího certifikátu vedle stavového řádku vyleká. Nebo možná jsou ještě větší laikové a třeba ne. I to je možné.

Každopádně stejná firma neřeší již několik let chybně ošetřený vstup z formulářů a špatně nastavený deployment systém, který při každém nasazení upravené rozbalovačky způsobí chybu a web pak začne zobrazovat kusy zdrojového kódu v C#, včetně vtipných komentářů „pana programátora“. Baví mě číst, že web má dělat něco jiného, když jde na web ředitel přihlášený svým křestním jménem, něco jiného zobrazuje programátorovi a něco jiného lidem.

„Na Facebook nechceme, jde po nás tajná služba“

Na závěr jsem si nechal jednu kuriozitku. Firma distribuující kosmetické produkty ze zahraničí pořád hledá, co vylepšit, jak být s klienty více v kontaktu. Po letech spolupráce jsem je přesvědčil, že web je třeba modernizovat. To se povedlo, bohužel jej poléčili nevhodným zvýrazňováním důležitých informací. Takže nyní je prakticky vše na webu tučně nebo červeně, protože důležitá informace je tam jedna vedle druhé.

Když jsem kvůli lepšímu kontaktu s klienty navrhoval pro tento e-shop zřízení firemního profilu na Facebooku, byl jsem rázně odmítnut. Po jednateli prý jde tajná služba a na Facebooku by se odkopal. Přitom Google na jeho v Česku neobvyklé jméno najde téměř sedm tisíc výsledků, včetně záznamu na LinkedIn.

Tolik podivnosti z poslední doby, které mě dosti překvapily. Ono je jich mnohem více, ale výše vybrané mi opravdu přijde, že ti lidé škodí sami sobě, případně škodí svými podivnými názory firmám, ve kterých pracují.